"Těch pár minut..."
5. díl CDD/okolo Peloponésu
60. den CDD / středa 19. 7. 2017 Den v Porto Kagio
odjezd: 16:00 h trasa: 113 km, 12. benzin - Kalamata kemp Fare najeto celkem: 6 246 km z Prahy
Pokračování z 59. den CDD - Sparta
)) )Abych tu nezůstala déle mě zdržely jen peníze. Sice 45 euro za noc s takovou výbavou i vydatnou snídaní bylo v pořádku, ale můj odhadovaný rozpočet za poslední dny byl nabourán dostatečně. Slevu za více nocí jsem neumluvila. Užiju si tu alespoň co nejvíce dnešní den. Prozkoumání celého rozeklaného polostrova musím nechat "na příště".
Po stopách večerní procházky si beru "nádobíčko" a pokouším se uchovat na papír, co se zachytit nedá: pár domů, 2 taverny, 3 penziony, lodičky, jachty. Vše pod vysušenými kopci v úzkém pásu u pláže s modrými - jak jinak :) - deštníky. Tu a tam hranatá kamenná věž, uprostřed svítí modrobílý kostelík....
Když se s obrázkem za pár hodin vracím, u jednoho domku se pousměji. Na dřevěné židli lepenka zatížená kamenem s ručně psaným poutačem BOAT TOURS 20e. Ježíšku - to je ono ! Rozhlížím se, kdo k tomu patří. Ukáží mi na sympatického svalovce klábosícího u sousedů. Nesmlouvám. Během deseti minut mám připravenou loďku a vyplouváme. Objíždíme pomalu celou zátoku. Za dalších 10 éček bych měla navíc koupání na jedné z protějších opuštěných plážiček nebo u jeskyní. Nee, chci se jen KOCHAT :). Rozložím před sebe můj řecký ručníček, zavřu oči a vypínám hruď ke slunci. Vzpomínám na podobný zážitek před lety v Thajsku. Maně mi vytane stejná písnička jako tenkrát a zpívám na celé kolo: "Těch pár minut, si připíchnu jak kytku na kabááát...". RÁJ NA ZEMI ! Jsem sama uprostřed světa vedená bezpečně opáleným lodivodem. Osvěžuji se cákáním nohama ve vodě přes bort, chlapík nic nenamítá. Mohla bych se tak pohupovat až do večera... Byl to senzační, opět spontánní, nápad. Kulatý, 60. den Cesty jsem nádherně oslavila!!
Bohužel vymezená hodinka je u konce a kormidlo se obrací k přístavnímu molu. V klidu balím. Slečna s uklízením apartmánu nespěchá. Mají poloprázdno. Vůbec tu nikdo NESPĚCHÁ ! Celá zátoka je tichá, žádné muziky, pokřikování, motory. Jen švitoření odněkud shora. A od kostelíku, kde se rojí nějací vysňoření svatebčané. Ještě se na chvíli natáhnu pod slunečník na pláž (zadarmo) a také si zaplavu. Odpočívám. A nasávám. Atmosféru. Ráda bych si ji uchovala co nejdéle než Porto Kagiu naposledy zamávám....
Nejjižnější část prostředního "prstu" Peloponésu je fakt VYHLÍDKOVÁ JÍZDA. Nejznámější kamenné městečko Vathia (Βάθεια), které je chráněnou památkou, jen projedu. Potřebuji si uchovat zážitky z Porto Kagio, nemohu teď hned nabírat nové. Naopak. Zastavuji před malou, pochopitelně kamennou, kapličkou s vyhlídkou na moře a svačím. Cože? Začínám lehce panikařit. Dala jsem si na Cestu cca 3 měsíce, a BUDE TO MÁLO ??? Jenom na Peloponesu by mohl člověk strávit několik týdnů ! Zažít ho. Prožít. Procourat. Proležet. Projíst. Prostě být, jen tak... Sedím na zídce úplně nejdál z domova, z Prahy, odkud jsem vyjela. Stihnu se vrátit? A je tady, to slovo - STIHNU !? Chce mě začít pronásledovat? Už ??? Vlastně se mám vrátit "jen" do Rakouska, k Michalovi na chalupu. 15.8. nám tam začíná týdenní dovolená s kamarády. A ideálně, bych chtěla dojet právě tam. Na čas :). Dnes máme 19. července, tedy mám před sebou zhruba ještě měsíc. KLID, KLID. Času je dost. Není. Je..... Ach jo. Odháním od sebe pochybnosti. Raději nasednu do auta a jedu dál. Ráda bych dojela do Kalamaty. Většího města známeého proslulými olivami. Ale šimrání v břiše se nechce a nechce pustit. Už se vynořilo a i když si toho ještě spoustu prožiju, už mě až do konce mé Cesty úplně neopustí... Ano, protože CÍTÍM KONEC, TERMÍN. Cítím tu HRANICI, vnímám, tu KONEČNOST. Ano, NEMUSELA bych na tu dovču dojet NA ČAS, nemusela vůbec. Vím to. Ale zase CHTĚLA :)! Byl by to skvělý fór! Konečně jsem se usmála... :)))
Trochu mi to při přemítání uteklo. Za Lithiem (Λίθιο) beru 10l "udržovacího" benzínu neb neberou karty, a uháním dál na sever po západní straně 2. prstu. Je večer.
Zkraje KALAMÁTY (Καλαμάτα) hned kemp. Neváhám.
Mám štěstí, že jsem nemusela nic hledat. Malebný sice moc není, lidí dost, ale na jednu noc bohatě. A 10 éček - no, nekup to :).
Postavím stan pod strom a protože je vidět skoro do 22 hodin, jdu ještě přes silnici na obhlídku pláže. Několikakilometrová široká písečná placka se střídajícími se barvami slunečníků. Sprchy, budka plavčíků, půjčovna všeho možného do vody a na břeh, plavecká škola, balóny s turisty vznášejícími se za loďkou a - nafukovací vodní hřiště. Oproti Kymi na Euboie, kde jsem ho viděla poprvé a přišlo mi to jako dobrý nápad, je v plném provozu. Bavím se skotačením dětí i dospělých na vratkých atrakcích, jinak nic pro mne. Romantika je pryč. Ocitla jsem se jak mávnutím kouzelného proutku opět v naší civilizaci...
Pokračování příště......