Sparta

5. díl CDD/okolo Peloponésu

59. den CDD / úterý 18. 7. 2017  Skala - Sparta - Porto Kagio 

odjezd: 11:30 h                                                                                                                                                          trasa: 162 km      Apt. Psamathous                                                                                                                najeto celkem: 6 133 km z  Prahy  

Pokračování z 58. den CDD - Výlet na Kythiru

Ráno jako vymalované. Včerejší slejvák připomíná jen pár louží na silnici. Bohatá snídaně u stolečku na zahradě penzionu. Potíže s platební kartou, jinak spokojenost. 

Do SPARTY (Σπάρτη) zajedu odtud. Leží tak trochu bokem mé okružní jízdy Peloponésem, ale minout ji nemohu. Z dětství si ji nepamatuji, jméno z dějepisu samozřejmě ano. Vjíždím do klasického řeckého města z typických bílých pětipatrových kostek. Sedí pod hradbou vysokých hřebenů pohoří Taigetos (Ταΰγετος). Všechny ulice do praých úhlů. Hned chytnu páteřní třídu uprostřed s palmami. Na konci mě zastaví obrovský bronzový bojovník. Jenom jeho chodidlo je delší než moje ruka. Strach z něj nejde, spíš majestátnost, hrdost na své rodáky. Tu dokládá i nedaleký mramorový památník se jmény Olympijských vítězů všech dob, kteří se ve Spartě narodili. 

Za rohem vcházím do antického okrsku. Vstup 4 éčka - v pohodě. Areál je mi sympatický tím, že není moc velký a že se o něj, zdá se, nikdo moc nestará. Pár kamenných laviček, vyšlapané cestičky, pokroucené olivovníky a pinie, všudypřítomné cikády. A klid. Ukazatelé a mapky neruší. Dokonce je tu povoleno, jako už málokde, chodit mezi vykopávkami. Amfiteátr zpola zarostlý či neodhalený, o to víc působivý. Na jeho patě plno písmenek vyrytých do mramoru. Copak si asi tenkrát předávali? Posedím téměř sama na jednom z vyhřátých stupňů. Před sebou mám celé město.  

Ve Spartě už mě nic víc nezlákalo, vracím se k jihu. 

Pobřeží se dotknu v GYTHIU (Γύθειο), hezké místo. Za ním, v MRAVOUNI (Μυρμήγκια), tři kempy vedle sebe. Dnes příliš brzy, na včerejšek pozdě :). Lížu to po vedlejších silničkách opět co nejblíž k moři. Jak se blížím ke SKOUTARI (Σκουτάρι), zdá se, že cítím zápach spáleniny. Ježíši - támhle úplně černá stráň, tadyhle ohořelé domy se zahradami. Požáry musely být nedávno, je to tu všude ještě silně cítit. Asi 12 km až do KOTRONAS (Κότρωνας) projíždím polomrtvou krajinou. Smutný pohled :(.

KAMENNÁ MĚSTA

V nejjižnější oblasti prostředního peloponéského prstu naprostá změna. Charakter staveb, hřbitovů, staré i nové - všechno z pohledového šedobílého kamene. To z Řecka neznám. Matně si vzpomínám, že jsem něco takového viděla v Tolu na pohledu v trafice, a už tam se mi to moc líbilo. Krajia stále kopcovitá, k tomu mi navracejí náladu modré výhledy na moře a zátoky. Zvolna dojíždím na samý konec "prstu". Jeho obří "velrybí ocas" je pro mě vyvrcholením dnešního dne. Auto přede mnou staví snad v každé zatáčce a fotíme a fotíme.. Toho pohledu se nemůžeme nabažit!

Rozhoduji se, že sjedu až dolů k moři. Vlevo Porto Kagio, vpravo Mamari. Objela jsem obě strany a zvítězilo PORTO KAGIO (Πόρτο Κάγιο). Chci vědět, jak to vypadá v kamenném domě, tak se ubytovávám se v luxusním apartmá Psamathous (Ψαμαθούς). 45 euro za noc je na takovou parádu v pořádku, ale víc nocí si bohužel už dovolit nemohu. Členitá budova je nová. Dle tradic ale obložená zvenku i zevnitř kamennými deskami. Celkově k nerozeznání od masivních bloků historických staveb. Dostávám přízemní designový pokojík s příslušenstvím a terasou. Zvědavě otevírám těžké tmavé dveře. TloušŤka stěny asi 80 centimetrů, malá okénka, aby dovnitř nevnikalo horka. Z kamenné podlahy vyrůstají dělící zídky. Obýváček jako dlaň. Tmavý nábytek, pohovka. Teráska obklopená zelení vedoucí k moři. Na dva schůdky vysokém pódiu postel s baldachýnem a zrcadlem susedí s maličkou koupelnou. Jednoduché, nápadité a velmi vkusné. Přitom funkční. 

Jsem NADŠENÁ ! Slečna majitelka mi půjčila i plynový vařič, když jsem se ptala, zda je tam kuchyňka. Prima - alespoň mohu šetřit svoji bombu. Večer se každý z těchto domů působivě rozsvítil. Mám pocit, že se procházím v divadle, mezi kulisami za tichého šumění moře :).

Navečer si ještě udělám vycházku k blikajícímu majáčku na konci zátoky. Připadám si jak na konci světa. Vítá mě kamenná - jak jinak tady - kaplička se zvonem. Potlačím nutkání na něj zazvonit a pozdravit tím dědu V. Měl by dneska narozeniny...

Pokračování 60. den CDD - "Těch pár minut..."