Zážitek nad zážitky !!!
5. díl CDD/okolo Peloponésu
55. den CDD / pátek 14. 7. 2017 - Tolo 4. den, výlet Poros, Epidauros (2. část)
odjezd z Porosu: asi 17.30 hod trasa celkem: 216 km nocleh: kemp Lido v Tolu 5/6 najeto celkem 5 614 km z Prahy
Pokračování z 55. den CDD, 1. část - Ježek
Kolem 18té hodiny jsem v EPIDAURU (Επίδαυρος). Obrovská parkoviště jsou téměř zaplněná. Řady zájezdových autobusů, spousta lidí. Jdu zjistit, zda mám šanci, a kolik ta legrace může stát. Lístky na představení mají, bezva (prohlídka zbytku antického areálu za 12e je zvlášť). To hlavní za čím jsem sem přijela - amfiteátr - uvidím, takže kupuji jen nejlevnější divadlo za 10e. Vida, 2 éčka jsem ušetřila :).
Neobávám se, že bych neviděla nebo neslyšela ať budu sedět kdekoli. Staří Řekové byli moudří a dobře si pamatuji, jak jsme tu jako děti hrávaly takovou hru: jeden si stoupnul dolů doprostřed jeviště - střed je označen - a druhý běžel po vysokých schodech až nahoru, na poslední řadu okrouhlého hlediště, Mávnul a první něco zašeptal nebo cinknul mincí na zem. Zázrak. Slyšet bylo všechno! Při návštěvě tohoto nebo jiných obdobných staveb doporučuji vyzkoušet.
Na vzpomínky mám čas, začátek je uváděn po setmění, ve 21 hodin. Raději si ale stoupám už nyní do tlusté fronty a kroutím se v ní více než hodinu. Brána do anfiteátru je zavřená. Vpustí nás až se poslední turista vrátí ze zbytku areálu, který se naopak zavře. Pořadatelé pečlivě i pomocí cedulek hlídají, abychom se nezkřížili. Konečně! Po 20té hodině se brána otevřela a nábožně vstupuji do posvátného místa.
Procházíme všichni kamennýcm portálem dole, teprve potom se barevné šňůrky návštěvníků rozlezou jako mravenečci kolem dokola po celém oblouku hlediště. Odstupuji trochu stranou od hlavního proudu a rozhlížím se. Světlounká otevřená stavba vestavěná do stráně obklopená zelení prastarých borovic. Na ní zářivě modré nebe. Kdyby to nebyla skutečnost, byl by to pěkný kýč. Jinak není vidět nikam. I kdyby tu tekrát ve 4. století př. n. l. nebyly, je to dokonale chráněné místo ze všech stran, pro divadlo jako stvořené. Zavírám oči. Místo džínů a letních šatů vidím mezi vyhlazenými kameny přicházet červené a bílé tógy bohatých Řeků. Taky ty chudáky s ohnutými zády pod rozpáleným sluncem, jak při stavbě tahají tu obrovskou váhu...
Mířím do svojí sekce, která čítá několik řad po celém obvodě úplně nahoře. Místa ani řady číslovány nejsou. Ale každých pár metrů tu ku pomoci stojí svátečně uniformovaný mladík či dívka. Vybírám si svou nejnižší možnou brázdu. Milé překvapení - mramorový blok celý den vystavený slunci zespodu příjemně hřeje. Jsem spokojená, mám odtud 180° výhled. Amfiteátr je opravdu velkolepý! Dle Wikipedie se sem vejde až 14000 diváků - to je kapacita sportovní haly na Výstavišti v Praze. S Diovým divadlem pod Akropolí v Athéna nesrovnatelné. Ale právě tam, když jsem ho před pár týdny navštívila, se ve mně zrodilo to odvážné přání mít možnost vidět v takovémto prostředí nějakou hru. Jak by mě mohllo napadnout, že se moje touha splní tal brzo! A navíc přímo v Epidauru - to je SEN!
Pozoruji cvrkot kolem sebe. Tenké barevné paprsky návštěvníků stoupají po hvězdicovitě rozložených schodech divadla. Pak se drobí a hemží na všechny strany, jak lidičky hledají, kam si nejlépe sednout. Někteří s sebou zkušeně nesou deky a bundy, po západu slunce se bude ochlazovat. Sedím přímo proti němu. Nahmatám v baťůžku tužku a pokouším se zachytit tu atmosféru...
Na centrálním kruhu dole začaly přípravy. Několik siláků nese na ramenou dlouhý válec a už rozrolovávají fialový koberec. Na jeho okraj položí pár praktikáblů a to je vše. Slunce už je za horami, při črtání mně čas rychle utekl. Zpola zaplněné hlediště se zklidnilo. Čekáme téměř ve tmě ještě nekolik minut - Řekové si na dochvilnost nepotrpí. Zaznějí první tóny. Pak 2 hodiny mluvené slovo v sólových i skupinových partech. Nerozumím ani slovo. Soused vedle mě na tom byl asi podobně, po čase to vzdal a odešel. Já se už dávno nepokouším rozumět o co tam jde. Odhaduji jen, že zřejmě původní text je ve starořečtině, kde hrají roli ohrožení, hrdina, překážky, bozi a láska. Vypadá to, že jako za starých časů všechny postavy, i ty ženské, hrají muži. Není jich mnoho, celkem asi deset. Kochám se i tak... Pode mnou z černočerné tmy pouze vystupuje osvětlený magický kruh jeviště, kde na fialovém koberci ožívají bílé antické skupltury. Tanec, jak jsem předem odhadovala, to v žádném případě není, ale vlastně - způsob chůze, seskupování a oddělování těl v dlouhých splývavých kostýmech vydává úžasnou měnící se kompozici. Z melodie řeči a gest poznám, zda se milují či si spílají v ostré hádce. Uvědomuji si, že mě slova neruší. Nechávám se unášet tím vším. Záda baz opěrátka sice už trochu cítím, ale sedačka pode mnou stále hřeje. Dopadlo to dobře. Láska a dobro zvítězilo.
Slovy těžko popsat. ZÁŽITEK NAD ZÁŽITKY !!! Myslím na ty své doma, jak si užívají prázdnin. Kájo - krásný dnešní svátek! ... Jdu pomalu k autu. Povinnou "zácpu" při odjezdu v doznívání neobyčejného večera téměř nevnímám. Dojíždím těsně před zavřením kempu. Usínám šťastná ve svém malém stanu pod bílou plachtou a nechávám si zdát ty nejkrásnější sny. Dobrou noc i vám.
Pokračování příště......